Plexis:

Plexis se dávají dohromady v roce 1984 na Vyšehradě. Již od samého začátku je provází úspěch, který je však záhy vystřídán prvními problémy. Od roku 1986 nesmí Plexis oficiálně vystupovat a to až do roku 1989. V témže roce dochází k dalšímu zvratu a Plexis vyhrávají soutěž "Objev roku". Po listopadu '89 se objevují na mnoha kompilacích v této době hojně vydávaných (př: Rebelie - Punk-rock). Roku 1990 vydávají své debutové album Půlnoční rebel . Zklamáním pro fanoušky je možná skutečnost, že se Plexíci neobjevili na kompilaci Punk's not dead! Od roku 1991 zažínají koncertovat i v zahraničí. O rok později vydávají své druhé album s názvem White Killer. Tento rok je rovněž plný zvratů. Po "úspěšném" koncertě s Ramones dochází k roztržkám v kapele a k následnému rozpadu. Ve stejné chvíli vychází album Plexis III. Tato deska jde ještě více mimo než předcházející White Killer a s punkem nemá mnoho společného. V průběhu roku '95, po četných personálních změnách, přichází kytarista Dušan Lébl a bubeník Martin Švec. Z původní sestavy zůstává jen basák a zpěvák Petr "Sid" Hošek. Následuje šňůra s veleznámými UK kapelami. Rok 1998 přináší již čtvrté album TO. Kvalitu kapely posiluje nově příchozí druhý kytarista Zdeněk Petr. Jeho působení v Plexis je rovněž hnacím motorem pro jeho mateřskou kapelu P.S., ve které stále hraje. Zatím poslední album s názvem Už mi to kroutí nohy je vydáno v roce 2000. Křestu se účastní U.K. Subs. Na textech má podíl i Jan Haubert - VZ. Plexis nemají o koncerty nouzi, ale jak by se mohlo zdát, situace, a to zejména v českém hudebním průmyslu, není stále úplně růžová.

Super hudba! To především! Skvěle propracované, úderné, rytmické bicí a našlapané kytary. Tak tohle byla první věc, kterou jsem na Plexis zaregistroval. Mé nadšení z good hudby však brzy záhy vystřídalo zklamání z ne příliš zdařilých textů. Což jsem si ale původně myslel špatně! Nevím, čím to bylo, snad tím, že jsem se zpočátku nechával příliš unést hudbou a nesnažil se porozumět textům, ale pravdou je, že asi tak po páté, co jsem si přehrál album TO, se mi začaly líbit i texty. Do této doby jsem nechápal, o čem to vlastně zpívají, co svými texty chtějí říct, ale jakmile se mi to zarylo do hlavy a začal jsem nad tím uvažovat, vycházely mi z toho naprosto úžasné myšlenky. A tak se tehdy pro mě Plexis stali nejoblíbenější kapelou (což ovšem trvalo jen do doby, než jsem objevil Čertůf punk a následně Zeměžluč). Pokud jste tuto kapelu ještě neslyšeli, dám vám malou radu: nedejte na první dojem! Možná se vám může napoprvé zdát, že Plexis jsou o ničem, ale ve skutečnosti se mohou rovnat skoro s jakoukoli jinou kapelou. Co se týče komerčnosti, tak tam už je to malinko (hodně) horší! Ano, Plexis jsou komerční kapela, to uznávám, ale proč ji kvůli tomu hned házet do jednoho pytle s Blink 182, The Offspring nebo Sum 41?!? Myslím si, že hudba a ani texty zas až tak moc komerční nejsou. Pokud však hodnotíte kapely jen podle toho, jestli byly v Esu nebo ne, pak je to vaše věc, ale v některých případech se můžete splést...!

* Live (1984)
* Demo 1989
* Live Opatov (1989)
* Live v KD Kovoprůmyslu (1989)
* Punkeden 89 - Plexis - live (1989)
* Půlnoční rebel (1990)
* White killer (1992)
* Plexis III (1993)
* To (1998)
* Už mi to kroutí nohy (2000)

Plexis vznikly v roce 1984.

Sestava:

* Petr Hošek - basovka, zpěv
* Zdeněk Petr - kytara, zpěv
* Dušan - Lébl - kytara, zpěv
* Martin Švec - bicí

Po Visacím zámku druhá nejstarší česká punková legenda, pražská formace Plexis, která už 21 let objíždí česká i evropská pódia


Když v roce 1982 uslyšel mladý vyšehradský teenager Petr Hošek z kterési zahraniční rozhlasové stanice nahrávky kapely Buzzcocks, zpozorněl, a když se mu o něco později dostalo do ruky první album Sex Pistols, byl definitivně ztracen. Jeho životní cesta se před ním najednou narýsovala zcela jasně - bude punkerem. Co však dnes už málokdo ví, je skutečnost, že vedle britských vzorů nadšeně poslouchal i české Abraxas a že se dokonce na čas stal jejich „bedňákem“. Mezitím už ale v Praze kolem sebe začal soustřeďovat své vrstevníky, kteří byli naladěni na stejnou vlnu jako on – jednalo se asi o první pražskou, věkově skutečně autentickou bandu pankáčů, nepočítáme-li ovšem jejich předchůdce - teenagery z Energie G. Ti však většinou hráli na alternativních akcí pro starší, většinou máničkovské publikum. Tato nová mládež punkem skutečně žila – vždyť z jedné skupinky lidí se etablovalo hned několik punkových skupin (např. Suchý mozky, Kečup, A 64, Mrtvý miminka). Pro mladé rebely prostě neexistovalo nic jiného, jenom punk, pivo, pogo a skejt. A překvapivě také intelektuální prostředí kavárny Slávia, kde se začali scházet.
Petr Sid Hošek, 1984-5 Plexis, 1984 Plexis, 1984 Plexis, 1985

Takže bylo už jen otázkou času, kdy i sám Hošek, už tehdy přezdívaný „Sid“ (podle basáka Sex Pistols Sida Viciouse), založí nějaký ten drsný punk band. Ač o tom přemýšlel už někdy v polovině roku 1983, měl již vymyšlený název a dokonce sehnal i lidi, kteří by do toho šli s ním, stále nemohl najít toho správného bubeníka, který „se s tím nesere“. Toho objevil až v Ádovi Vitáčkovi a tak někdy až v polovině roku 1984 byla teprve skupina kompletní. Hošek ji pojmenoval připraveným názvem Plexis (v prvních měsících ještě s dodatkem PM – „punk music“), který později vysvětloval tak, že si vzal prostě názvy svých oblíbených skupin Sex Pistols a Exploited, některá písmena vyházel a zbytek smíchal dohromady.

Premiéru si tato kapela odbyla v srpnu 1984 a zmiňme tedy její tehdejší sestavu: Petr „Sid“ Hošek (voc, g), Áda Vitáček (ds), Marek Sibřina (bg, voc) a Martin Bíňovec (g). Jako u každého správného punkového souboru i u Plexis se o nějaké instrumentální zručnosti nedalo vůbec hovořit, ale tento nedostatek skupina vyrovnávala svým zanícením, nadšením a hlavně drzostí se svým „neuměním“ vůbec vystoupit. Toto první live show na festiválku v Českém Meziříčí se jí však mimořádně povedlo a od té doby do konce roku absolvovala ještě asi tři neoficiální vystoupení – ve Slunečné u České Lípy, v Kladně mj. s A 64 a v prosinci si dokonce střihla dvojkoncert v baště nové vlny v klubu Na Chmelnici, přičemž obě její produkce byly beznadějně vyprodané.
Petr Sid Hošek, 1984-5 Áda Vitáček, 1985 Sid Hošek, 1985-6 Áda Vitáček, 1985

Do roku 1985 vstoupili Plexis ve trojici, když se místo odpadlíků Sibřiny a Bíňovce k Hoškovi a Vitáčkovi připojil baskytarista (bývalý zvukař) Pavel Brož. Zajímavostí možná je, že v tomto období si s kapelou několikrát zazpíval a zahrál na kytaru jako host i zpěvák souboru Visací zámek Jan Haubert. Za celý následující půlrok skupina odehrála snad šest koncertů (mj. přehlídka v Ostrově n. Ohří) a to většinou s F.P.B. a MM, jenomže v momentě, kdy už to vypadalo, že se rozjede, se její členové pohádali a z Plexis zbyl jen „Sid“. Ten stačil ještě sehnat hudebníky na poslední koncert na Opatově v únoru 1986 (sestava: Hošek – voc, Jakub „Čisťák“ Čistecký – ds, David Žižka – bg, Miloslav Čermák – g), ale od té doby na další skoro tři roky o bandu nebylo nic slyšet. Byla to škoda, protože kupříkladu červencová punk akce v pětaosmdesátém na pražském parníku „Hudební parník Vltava“ (rarita: s Plexis j.h. vystoupila dnešní herečka Jitka Asterová) nebo punk fest ve Staré Lysé (září 1985, s kapelou si zazpíval italský student Giuseppe Velena), na kterých mj. Plexis také vystupovali, jsou dodnes pokládány za jedny ze základních českých punkových koncertů.

Hudba, s kterou skupina v tomto období vyrukovala, neměla moc blízko k onomu stylu 77, tak jak jej prezentovali třeba Sex Pistols, ale spíše se blížila k neopunkovému modelu ála Exploited. Texty, jež většinou dodával Hošek, byly jednoduché a zaobíraly se hlavně klasickým punkovým syžetem – hospodou, pivem, ptákovinami, horrorovými tématy (snad pod vlivem účasti „Sida“ jako komparsisty při natáčení amerického filmu „Howling“), a vztekem na okolní netolerantní společnost.
Plexis po znovuobnovení, 1988-9 Na Žofíně, 1989 Petr Hošek, 1989 Pavel Brož, 1989

Apropó k poslednímu sousloví; Hošek ve svém bydlišti slul jako celkem schopný pořadatel mejdanů – to mu nakonec vydrželo dodnes – což ovšem znamenalo vysněný ráj pro tzv. „malého českého práskače“, takže jak punker „Sid“, tak i jeho kamarádi to mnohokrát odnášeli při výsleších na Stb. A když se k tomu připočetly průsery, které měli samotní Plexis už jen svojí existencí, byl to ze strany Moci celkem slušný psycho-atak. Z případných postihů se pak punkýši vyvlékali jedinou a nejúčinnější zbraní proti fízlům – nechávali si dělat tzv. „papíry na hlavu“, a tak valná většina pražských pankáčů alespoň jednou za život navštívila psychiatrický ústav v Bohnicích.

Následující období členové Plexis prožívali různě. Vitáček si na pár koncertech zabubnoval s Haubertovou náhradní verzí „visáčů“ V.Z. (také Brož si nimi občas zabasoval) a v roce 1988 dokonce spoluzaložil hardcore band F.A.S. (pozdější Orlík), zatímco „Sid“ Hošek se jen tak poflakoval (podle svých slov dával dohromady různé verze Plexis, ale vždy neúspěšně – v jedné z nich se objevil prý i basista Tří sester „Ing. Magor“ Doležal). Občas zajel na androšskou akci ale hlavně – čekala ho vojna, stejně jako mnoho jeho punkových vrstevníků. Narukoval na podzim 1986 a pochopitelně dost brzy mu začalo obstojně hrabat. V létě následujícího roku odjel na dovolenku do Prahy, na jejímž konci uspořádal absolutně šílený rozlučkový mejdan, v jehož závěru, z lítosti nad tím, že se musí vrátit do zeleného kriminálu, skočil po hlavě z okna. To mu sice vyneslo umělý kolenní kloub, ale hlavně propuštění z vojny. A hned tři měsíce na to přijal roli baskytaristy u punkové party stylu skunx Do řady! Právě během pobytu u téhle kapely Hošek myšlenkově dost zdrsněl, takže začal inklinovat stále více k hnutí skinheads. To trvalo několik měsíců a sám protagonista toto své období dnes označuje za zmatečné a stupidní.
Áda Vitáček, 1989 Pavel Brož, 1989 Petr Hošek, 1989 Na Žofíně, 1989

V létě 1988 ještě stále jako člen Do řady! se opět potkal s Vitáčkem a párkrát si zazkoušel na basu v nově vzniklém bandu Wanastowi vjeci, kde Áda tehdy bubnoval. Nu a na podzim si v rámci říjnového punkového parníku s Vitáčkem a basistou P.B.CH. zahrál pár věcí od starých Plexis, což ho vedlo k myšlence tento svůj starý soubor znovu obnovit. Oslovil tedy bývalého basáka Pavla Brože (zrovna ukončil svoje působení v androši Národní třída), kytaristu Jana Jukla, zvaného „Johny Chaos“ (ex-P.S., ex-Suicidal Commando) a samozřejmě Ádu Vitáčka. Sám se postavil za mikrofon a tak tedy od konce roku 1988 začali Plexis znovu působit.

Jenže najednou už to byla trochu jiná hudba. Hoška punk stále bavil, ale jelikož ve stejném čase, kdy obnovil Plexis, začal hrát na baskytaru u HC-party Michael´s Uncle (společně s Johnym Chaosem), se mu náhle otevřely i jiné hudební obzory – pod vlivem členů této skupiny začal poslouchat věci od Sonic Youth, Butthole Surfers a dalších. Navíc sám kytarista Johny Chaos více tíhnul k jinému typu bigbítu než punk (nezapomeňme na jeho zkušenosti v hardcore-metalu Sucidal Commando), takže celkové vyznění nového soundu Plexis se silně posouvalo směrem od punku někam do metalovějších poloh. Hoška v té době hodně oslovily také kapely jako Guns´n´Roses a Cult, a bylo jasné, že stylizace jeho i celé kapely bude vycházet z těchto jmenovaných formací. Žádné ježky a číra na hlavách, ale pořádné mařeny, hodně šátků a odedneška mi neříkejte „Sid“ ale „Axl“!

Proto, když Plexis začali znovu vystupovat, znamenalo to pro některé jejich bývalé fanoušky šok. Ze starých předělaných věcí, byl ještě ten punk slyšet, ale ta tam byla ona instrumentální bezradnost prvního období. Skupina se představila s takřka profesionálním vybroušeným soundem, v němž „…kytara je od prvního do posledního taktu sólovým nástrojem desky. Hutná v riffech, nezdržuje se dlouhými logickými sóly, technická místa vyhrává s lehkostí a jinak si kvičí, skuhrá a prská jako raněný vorvaň, kde chce.“ (Vojtěch Lindaur, Rock & Pop, 1990). Pro toto období jsou typické skladby jako třeba „Půlnoční rebel“, „Televize“, „Ona neví o co jde“ nebo předělávka od Hoškových oblíbených Ramones „Svět jsou bary“.

Tato nová poloha kapely také hodně lidí nadzvedla. I když Plexis nadále vystupovali na punkových akcích (vzpomeňme např. Punkeden), jejich inklinaci k street-rockovému stylu „new rebels“ mnoho pravověrných punkerů nezkouslo – např. uznávaný brněnský hardcoreový publicista Luboš Vlach napsal ve svém fanzinu Šot (1990) zcela jednoznačně: „…Řeknu vám svůj názor na Plexis: - rock´n´rollovej švindl. New rebels je pěknej vopruz.“ Skupině samotné to však vůbec nevadilo a do další dekády vplula s velkými nadějemi.

Na začátku devadesátých let se Plexis nadechli skoro ke stejnému náporu jako rozjetá Lucie; natočili tři dobře prodávaná alba, ale v polovině devadesátých let se slibně rozvíjející dráha kapely přetrhla. Vitáček a Johny Chaos propadli drogám a Plexis se rozpadli. Hošek se pak asi dva roky věnoval svým aktivitám na rozvíjející se české taneční scéně, aby se v roce 1996 obklopil mladými spoluhráči a skupinu jako čistý punk band znovu obnovil. Přijal novou přezdívku „Mucho“ a mezi občasným dýdžejováním oblažoval s Plexis a jejich razantním „odpodlahovým“ punkem české publikum až do roku 2002, kdy se soubor rozešel.

Poznámka: Hošek s Ádou Vitáčkem odehráli v letech 1988-89 také několik koncertů s „šílenou“ formací Svatý Vincent, ve které doprovázeli obrovitého zpěváka Vincenta Veneru.



Co se zachovalo do r. 1989:

Fotografie + krátké záběry z koncertu v Českém Meziříčí (1984, vlastní Zdeněk „Krepindl“ Fikar), záběry z koncertu Plexis na Žofině v létě 1989 v TV dokumentu „Největší přání“ (1989-90), TV-klip „Televize“ (1989)

Audio:
Plexis: „Live“ (1984)
„Bohemia Punk – Vol. 1“ (1986/7, STCV, Plexis skladba „Máj“)
„Razie“ (1987, punk sampler, Plexis jedna skladba)
„Hrubý punkový hláska“ (1987, sampler alternativních kapel)
Plexis „Demo 1989“ (natočeno na jaře 89 v Polsku)
Plexis: „Live Opatov“ (1989)
Plexis: „Live v KD Kovoprůmyslu“ (1989, 2. strana kazety)
„Punkeden 89 – Plexis – live“ (1989)
„Co bylo za zdí – What Was Behind The Wall“ (1989-90, sampler, Plexis skladby z r. 1984: „Loupežníci“, „Radka“, „Co je moc, to je moc“)

|Nahoru|

 

© Copyright 2006
Java Script -